Dny 8-10 To ostatní z Tarapota
V Tarapotu se vlastně nedělo nic až tak zajímavého, abych až dokonce mého pobytu tam rozepisoval každý den zvlášť. Město jsem si prošel, koupil jsem si spoustu místního ovoce - nejlepší Aguaje - ovoce s divnou chutí, ze kterého 5 minut seškrabáváte šupiny a pak to jako jednohubku sníte. Většinu té jednohubky tvoří pecka. Byl jsem na tom závislý.
Nožík na tržišti jsem si koupil za 10 solů a byl jednou z nejdůležitějších věcí co jsem měl sebou.
Zmínit musím i centrum Takiwasi, kde se léčí především drogově závislí lidé (potkal jsem tam Čecha, co si léčil závislost na tabáku), právě pomocí myslím 10 denní diety - konzumace místních rostlin a následně pomocí ayahuascy, ostatních bylin a šamanské práce.
Potkal jsem tam i Veroniku Kavenskou, která na toto téma v Olomouci zpracovávala diplomovou prác, dělala spoustu rozhovorů na spoustě míst a teď tam dlouhodobě pracuje.. Dá se o ní a o tomto tématu ledasco vygooglit, přečíst...
Byl jsem tam v době, kdy nikdo neměl moc čas na pokec, takže jsem si centrum prošel, prohodil pár slov a odešel s mladým týpkem, který mi nabídl, že mě na motorce hodí do centra a že můžeme zajít do kavárny kde pracuje. Tam mi koupil megahustý kafe, kecali jsme o všem, i otom, že má holku - hurá. Nakonec jsme byli dobří kámoši na pár dní.
Večer jsme pak zašli do místního baru - Stonewasi. Kousek od něj je i bar, kam chodí gringové - vlastní ho gringo z USA. Tam jsem i potkal ze včerejška zmiňovaného maséra.
Zeptal jsem se ho, jestli je možný, že když mě včera Alex děla masáž třísel, přestože věděl že s ním nechci nic mít, nelíbilo se mi to a tím pádem jsem mu posílal spoustu negativní energie - jestli je možný, že by z toho onemocněl. Na to mi řekl, že je to víc než možný, že v masáži je mnohem více než dotek a on, že když chce, je schopný energetickou masáží rozbít člověku tělo (ale že se to pak vrací, takže už jen proto to nedělá). Stejně tak, když mě někdo masíruje, můžu mu uškodit - dotyčný si na sebe může přetáhnout špatné věci ze mě nebo mi dát špatné věci svoje.
Masér, už jen kvůli předsudkům, které by zdejší lidé měli (že je masíruje gringo - nebrali by to jako masáž), se v Peru masážím nevěnoval a raději učil Angličtinu, přestože se masážemi donedávna v USA živil.
...
Co ještě může posloužit někomu jako tip - kdyby náhodou jel navštívit Roqueho je, jakého operátora si koupit. Já si v těch dnech koupil prvního, kterého jsem našel - Claro. Za 6 solů SIMku. Očekával jsem ale, že na ní je i 6 solů kredit a vlastně myslím, že jsem se na to ptal prodavače, který mi to tak potrvrdil, ale žádný kredit na simce nebyl. Přesto jsem vesele posílal lidem smsky, které jim nedocházeli a já párkrát párkrát čekal na srazu sám.
To že nemám kredit jsem zjistil až při odjezdu z Peru, kdy jsem se znovu vracel do Tarapota.
Navíc..
V Baraderu - městečko u kterého žije don Roque - nemá Claro signál. Funguje tam jen Movistar - ta druhá možnost co se dala koupit. Čili pokud by někdo jel k Roquemu a chtěl peruánskou simku, tak jedině Movistar.
...
Nožík na tržišti jsem si koupil za 10 solů a byl jednou z nejdůležitějších věcí co jsem měl sebou.
Zmínit musím i centrum Takiwasi, kde se léčí především drogově závislí lidé (potkal jsem tam Čecha, co si léčil závislost na tabáku), právě pomocí myslím 10 denní diety - konzumace místních rostlin a následně pomocí ayahuascy, ostatních bylin a šamanské práce.
Potkal jsem tam i Veroniku Kavenskou, která na toto téma v Olomouci zpracovávala diplomovou prác, dělala spoustu rozhovorů na spoustě míst a teď tam dlouhodobě pracuje.. Dá se o ní a o tomto tématu ledasco vygooglit, přečíst...
Byl jsem tam v době, kdy nikdo neměl moc čas na pokec, takže jsem si centrum prošel, prohodil pár slov a odešel s mladým týpkem, který mi nabídl, že mě na motorce hodí do centra a že můžeme zajít do kavárny kde pracuje. Tam mi koupil megahustý kafe, kecali jsme o všem, i otom, že má holku - hurá. Nakonec jsme byli dobří kámoši na pár dní.
Večer jsme pak zašli do místního baru - Stonewasi. Kousek od něj je i bar, kam chodí gringové - vlastní ho gringo z USA. Tam jsem i potkal ze včerejška zmiňovaného maséra.
Zeptal jsem se ho, jestli je možný, že když mě včera Alex děla masáž třísel, přestože věděl že s ním nechci nic mít, nelíbilo se mi to a tím pádem jsem mu posílal spoustu negativní energie - jestli je možný, že by z toho onemocněl. Na to mi řekl, že je to víc než možný, že v masáži je mnohem více než dotek a on, že když chce, je schopný energetickou masáží rozbít člověku tělo (ale že se to pak vrací, takže už jen proto to nedělá). Stejně tak, když mě někdo masíruje, můžu mu uškodit - dotyčný si na sebe může přetáhnout špatné věci ze mě nebo mi dát špatné věci svoje.
Masér, už jen kvůli předsudkům, které by zdejší lidé měli (že je masíruje gringo - nebrali by to jako masáž), se v Peru masážím nevěnoval a raději učil Angličtinu, přestože se masážemi donedávna v USA živil.
...
Co ještě může posloužit někomu jako tip - kdyby náhodou jel navštívit Roqueho je, jakého operátora si koupit. Já si v těch dnech koupil prvního, kterého jsem našel - Claro. Za 6 solů SIMku. Očekával jsem ale, že na ní je i 6 solů kredit a vlastně myslím, že jsem se na to ptal prodavače, který mi to tak potrvrdil, ale žádný kredit na simce nebyl. Přesto jsem vesele posílal lidem smsky, které jim nedocházeli a já párkrát párkrát čekal na srazu sám.
To že nemám kredit jsem zjistil až při odjezdu z Peru, kdy jsem se znovu vracel do Tarapota.
Navíc..
V Baraderu - městečko u kterého žije don Roque - nemá Claro signál. Funguje tam jen Movistar - ta druhá možnost co se dala koupit. Čili pokud by někdo jel k Roquemu a chtěl peruánskou simku, tak jedině Movistar.
...
V průběhu Taraopota jsem chodil po městě, kamošil se s některýma psama bezdomovcema, kterých je tam pomalu jak lidí, snažil se skamarádit s potulnýma koněma v nočních ulicích, ale ti nechtěli a odešli, šel na volejbal s Alexovýma kamošema, potkal jeho dalšího teplýho kámoše Justina, který když před ním přistála velká kobylka, tak začal ječet a utíkal se Alexovi schovat za záda. Alex si přijal ještě dalšího couchsurfera z Francie, se kterým jsme pak jeli do bazéna, vandroali noční ulicí, potkávali lidi, hudebníky, místní alkohliky, ostatní gringa...bylo to dobrý.
|
|
Taky mi Alex dal ještě jednou masáž, tentokrát jsem mu ale řekl, že zůstanu sedět - chtěl jsem mu ušetřit zdraví a třísla jsem měl namasírovaný ještě od minule. Hráli písničky z mého mobilu a že jich tam mám asi deset, přišla řada i na Užívám si to - což mi připadalo strašně vtipný, tak jsem zapl kameru, nahrával jsem jak si to užívám a snažil se u toho co nejmíň smát.
Pak jsem ještě udělal masáž já jemu. Bral jsem to i jako jakýsi zaplacení za to, že u něj spím, protože přeci jen v našem světě komerce má masáž určitou hodnotu. Vymlouval jsem se ale, že si pamatuju jen masáž zad. Ono je to trochu i pravda, protože mám komplex na masírování nohou či hrudi mužů, jelikož jsem na kurzu masíroval chlupatýho špekouna (interní oslovení), takže jsem si to strašně neužíval.
Ten mi mimochodem cákal studenou emulzi na záda, pokládal sudenou misku s emulzí na žebra, lechtal mě, užíval si jak trpím...a když sem mu to dělal já, tak se tvářill, jakože mu to nevadí. Šmejd. Ale sranda byla.
Zadostiučinění se mu dostalo další den, kdy byl Jarda...chtěl jsem říct "ten špekoun".... kdy byl nemocnej a misku kterou mě studil jsem potom omylem shodil a rozbil ji.
Každopádně, jakmile jsem mohl bezbolestně nasadit batoh, odešel jsem na auto směr Yurimaguas - další město na cestě za tím, proč jsem vlastně přijel do Peru.
...
Alexova pohostinnost rovněž neznala mezí. Asi od 17ti nebo kolika pracoval v nějaké organizaci pomáhající dětem, to dělá okrajově do teď jakožto právník, kterého si najímali vlivní lidé z města a město samotné. Když jsem byl s ním, všechno platil a ruku s mými penězi mi strkal zpátky do peněženky. Byl to super člověk. Jen kdyby se do mě nezamilovala. Každopádně bych nerad ukončil etapu s ním, anižbych trochu zlepšil obraz, který jsem o něm do teď udělal, protože si rozhodně zaslouží, aby jeho obraz ve světě byl pozitivní, ať už se narodil jakkoliv.
Další den.