Den 6 - Příjezd do Tarapota
S Ninem jsme dopoledne vyrazili do centra a do Miraflores (oblast v Limě) na pláž. Pěkný.
Ještě týden před odjezdem do Peru jsem učil na sjezdovce - v zimě, na sněhu. Teď jsem vystřídal mráz za pořádný smažák a sníh za písek. O pár hodin později už jsem věděl, že jsem ten opalovací krém, který my před odchodem na procházku Nino nabízel, neměl odmítat. Bylo to tam sice krásný, ale brzo jsem si bez pokrývky hlavy začal užívat svůj úžeh a zároveň jsem se začal transformovat v raka.
Doma jsem pak po rozloučení s Ninem malátně nasadil batoh a jel sem na letiště, do letadla a do Tarapota. Cena letu byla 117$ tam a zpátky, bus jsem našel za nějakých 150S (jen tam) a trval 28 hodin. Je to prý sice krásnou krajinou, takže není na škodu udělat si takový výlet v klimatizovaném autobusu, kde jdou ze sedaček udělat postele, ale spíše z časových důvodů jsem zvolil letadlo.
(Na trase Lima - Tarapoto jsou mimo krásné krajiny i časté závaly a Roque, před tím než jsem odlítal z Peru, byl zrovna zaseklý na cestě do Limy, kde prý už 2 dny stáli na místě. O závalech jim dopravní společnost neřekla.)
...
Tarapoto je město na okraji džungle - ještě zde mají elektriku, internet se najde v mnoha domácnostech, ale přesto je to už trochu divočina - obzvláště na silnicích. Do Tarapota jsem doletěl a byl jsem tak červený, že mi málem ani neříkali gringo.
Mimochodem, Nino my vysvětlil, že výraz "gringo" pochází z "Green Go", kdy když v Američani byli ve válce s Mexikem (nejspíš tam chtěli přivést demokracii a svobodu), měli Amíci zelené uniformy. Když válka skončila, Mexičani na své osvoboditele, kteří se ještě zdržovali v jejich zemi s láskou volali: "Green, go!" - Zelení běžte, běžte pryč!
Po tomhle jsem přestal titul gringo používat jako výmluvu pro moje turistické chování. Zvažoval jsem, že bych si říkal grincome, ale to by vzhledem k choulostivé výslovnosti nebyl dobrý nápad. Anglicky tam sice umí jen málokdo, takže by jen málokdo pochopil, co je na tom špatnýho, ale tím pádem by nepochopil ani tu hříčku z gringo na grincome a to potom celé postrádá smysl.
...
Po příjezdu do Tarapota na mě začala volat smečka taxikářů, snažili se mě ukořistit. Nakonec mě ukořistil jeden s autem, což mě mrzelo, protože druhá varianta byla jet na jakési rykše - trojkolce motorce. To že jsem nejel s "mototaxi" mě pak mrzelo po druhé, když mi Alex - můj nový hostitel přes couchsurfing - řekl, že mototaxi by mě stál polovinu toho, co auto.
Alex byl právník, jeden z nejúspěnějších ve městě, přesto docela mladý, myslím že 29 mu bylo. Měl pěkný byt na kraji města, mimo chaos, a až na to že v těchto krajích se už nevede teplá voda ve sprše, veskrze se jeho dům nijak nelišil od domu evropského. Nabídl mi samostatný pokoj s velkou postelí. Pak mi toho nabídl ještě spoustu.
Když pronesl první větu, nemohl jsem tomu uvěřit - už zase? Pronesl ji totiž takovým zvláštním tónem za doprovodu takového gesta - tipického pro teplouše. Já jsem snad magnet na podobný lidi.
Tak nějak vypozorovávám, že to co se mi v životě stalo a děje, má vždy nějaký smysl. Dlouho jsem nemohl pochopit smysl toho, proč potkávám samé geje, ale už to vím - bylo to proto, abych věděl, že už nechci potkávat geje (kteří by se mě snažili sbalit). Abych si v tom poblázněném světě, kde je to všude na očích věděl, že mě se to nelíbí.
Alex měl mistrovské pokusy.
Když jsem to zněj vycítil, chtěl jsem, abychom měli jasno, tak jsem začal vyprávět o mé zkušenosti z Limy a o tom, jak mě takřka vysírá, když mě balí gej. Jinak mi gejové nevadí, ať si dělají co chtějí, ať jsou jaký chtějí být -dokud mě nebalí, bývají to prýma lidi. Pak jsem mu ještě řekl, že by mě zajmalo, jak se takový gej cítí ve společnosti - pochopit jeho pohled na svět...a to už to Alex s nevydržel a takřka histericky na mě vyjel, že on je taky gej, no a co, máš s tím problém? Nechápu co je na tom tak zvláštního, každý sme nějaký....
Ale vždyť přesně to jsem říkal, vysvětloval jsem mu. Nemám s tím problém, dokud mě gejové nebalí. To se mi nelíbí....
No pak se uklidnil a řekl mi zajímavé věci - napřiklad to, že je holka v klučičím těle - což jsem později vypozoroval a byla to pravda - pavouci, gesta, smích, pohledy, jednání...
Nebo to, že přestože za náma blýskaly blesky, neblíží se bouřka. V horách je tam prý oblast, kde blesky lítají ze země do nebe - a nedělá to hromy.
Nebo mi pak vykládal o jeho zážitcích ze světa který neexistuje - to jak se budí a vedle postele mu stává nějaký chlápek. To jak se bavil se svojí mrtvou tetou. To jak se budí mimo své tělo....spousta podobných věcí, které neexistují. Nicméně je zajímavý, že je jsem zase skončil u člověka s podobnými zkušenostmi.
Pak jsme ještě zašli do blízkého baru, popovídat při hudbě a když jsme mírně opilí přišli domů - kupoval mi speciality ze zdejšího kraje - ještě jsme sdíleli "cosi" ke kouření - cosi, čemuž jsem nikdy moc neholdoval a nějak jsem nepochopil toho smysl - ale tak co - na své cestě sbírám zkušenosti, tak jsem neodmítl, a to cosi mě dost rychle poslalo spát. Krásná zkušenost.
V pokoji bylo pekelné vedro, takže jsem se jen rozplácl na postel a usnul. Na chvíli.
....
Netuším kolik mohlo být hodin, ale vzbudil jsem se a vedle mě na posteli seděl Alex a mával na mě tričkem.
"Co děláš?" zeptal jsem se ho.
"Dělám ti vítr" volně přeloženo, odpověděl Alex - a že se to v té místnosti bez větru, kde jsem vdechoval to co jsem vydechoval, hodilo.
"Poč?" ptám se ho.
"Aby ti nebylo vedro" odpovídá Alex láskyplně.
"Proč?" ptám se ho znova.
...
"Chceš abych ti vykouřil péro?" vypadlo z Alexe.
...
...
...
"Vzpomínáš na to, co jsem ti říkal před chvílí?" řekl jsem trochu agresivně v naději, že nebudu muset vynakládat více úsilí k tomu, abych mohl v klidu, ničím nerušen spát.
"Dobře. Jdu spát." odpověděl Alex už bez láskyplnosti.
...
Uf. To bylo těsný.
Škoda že to není holka v holčičím těle.
Jsem strašně povrchní....
Další den.
Ještě týden před odjezdem do Peru jsem učil na sjezdovce - v zimě, na sněhu. Teď jsem vystřídal mráz za pořádný smažák a sníh za písek. O pár hodin později už jsem věděl, že jsem ten opalovací krém, který my před odchodem na procházku Nino nabízel, neměl odmítat. Bylo to tam sice krásný, ale brzo jsem si bez pokrývky hlavy začal užívat svůj úžeh a zároveň jsem se začal transformovat v raka.
Doma jsem pak po rozloučení s Ninem malátně nasadil batoh a jel sem na letiště, do letadla a do Tarapota. Cena letu byla 117$ tam a zpátky, bus jsem našel za nějakých 150S (jen tam) a trval 28 hodin. Je to prý sice krásnou krajinou, takže není na škodu udělat si takový výlet v klimatizovaném autobusu, kde jdou ze sedaček udělat postele, ale spíše z časových důvodů jsem zvolil letadlo.
(Na trase Lima - Tarapoto jsou mimo krásné krajiny i časté závaly a Roque, před tím než jsem odlítal z Peru, byl zrovna zaseklý na cestě do Limy, kde prý už 2 dny stáli na místě. O závalech jim dopravní společnost neřekla.)
...
Tarapoto je město na okraji džungle - ještě zde mají elektriku, internet se najde v mnoha domácnostech, ale přesto je to už trochu divočina - obzvláště na silnicích. Do Tarapota jsem doletěl a byl jsem tak červený, že mi málem ani neříkali gringo.
Mimochodem, Nino my vysvětlil, že výraz "gringo" pochází z "Green Go", kdy když v Američani byli ve válce s Mexikem (nejspíš tam chtěli přivést demokracii a svobodu), měli Amíci zelené uniformy. Když válka skončila, Mexičani na své osvoboditele, kteří se ještě zdržovali v jejich zemi s láskou volali: "Green, go!" - Zelení běžte, běžte pryč!
Po tomhle jsem přestal titul gringo používat jako výmluvu pro moje turistické chování. Zvažoval jsem, že bych si říkal grincome, ale to by vzhledem k choulostivé výslovnosti nebyl dobrý nápad. Anglicky tam sice umí jen málokdo, takže by jen málokdo pochopil, co je na tom špatnýho, ale tím pádem by nepochopil ani tu hříčku z gringo na grincome a to potom celé postrádá smysl.
...
Po příjezdu do Tarapota na mě začala volat smečka taxikářů, snažili se mě ukořistit. Nakonec mě ukořistil jeden s autem, což mě mrzelo, protože druhá varianta byla jet na jakési rykše - trojkolce motorce. To že jsem nejel s "mototaxi" mě pak mrzelo po druhé, když mi Alex - můj nový hostitel přes couchsurfing - řekl, že mototaxi by mě stál polovinu toho, co auto.
Alex byl právník, jeden z nejúspěnějších ve městě, přesto docela mladý, myslím že 29 mu bylo. Měl pěkný byt na kraji města, mimo chaos, a až na to že v těchto krajích se už nevede teplá voda ve sprše, veskrze se jeho dům nijak nelišil od domu evropského. Nabídl mi samostatný pokoj s velkou postelí. Pak mi toho nabídl ještě spoustu.
Když pronesl první větu, nemohl jsem tomu uvěřit - už zase? Pronesl ji totiž takovým zvláštním tónem za doprovodu takového gesta - tipického pro teplouše. Já jsem snad magnet na podobný lidi.
Tak nějak vypozorovávám, že to co se mi v životě stalo a děje, má vždy nějaký smysl. Dlouho jsem nemohl pochopit smysl toho, proč potkávám samé geje, ale už to vím - bylo to proto, abych věděl, že už nechci potkávat geje (kteří by se mě snažili sbalit). Abych si v tom poblázněném světě, kde je to všude na očích věděl, že mě se to nelíbí.
Alex měl mistrovské pokusy.
Když jsem to zněj vycítil, chtěl jsem, abychom měli jasno, tak jsem začal vyprávět o mé zkušenosti z Limy a o tom, jak mě takřka vysírá, když mě balí gej. Jinak mi gejové nevadí, ať si dělají co chtějí, ať jsou jaký chtějí být -dokud mě nebalí, bývají to prýma lidi. Pak jsem mu ještě řekl, že by mě zajmalo, jak se takový gej cítí ve společnosti - pochopit jeho pohled na svět...a to už to Alex s nevydržel a takřka histericky na mě vyjel, že on je taky gej, no a co, máš s tím problém? Nechápu co je na tom tak zvláštního, každý sme nějaký....
Ale vždyť přesně to jsem říkal, vysvětloval jsem mu. Nemám s tím problém, dokud mě gejové nebalí. To se mi nelíbí....
No pak se uklidnil a řekl mi zajímavé věci - napřiklad to, že je holka v klučičím těle - což jsem později vypozoroval a byla to pravda - pavouci, gesta, smích, pohledy, jednání...
Nebo to, že přestože za náma blýskaly blesky, neblíží se bouřka. V horách je tam prý oblast, kde blesky lítají ze země do nebe - a nedělá to hromy.
Nebo mi pak vykládal o jeho zážitcích ze světa který neexistuje - to jak se budí a vedle postele mu stává nějaký chlápek. To jak se bavil se svojí mrtvou tetou. To jak se budí mimo své tělo....spousta podobných věcí, které neexistují. Nicméně je zajímavý, že je jsem zase skončil u člověka s podobnými zkušenostmi.
Pak jsme ještě zašli do blízkého baru, popovídat při hudbě a když jsme mírně opilí přišli domů - kupoval mi speciality ze zdejšího kraje - ještě jsme sdíleli "cosi" ke kouření - cosi, čemuž jsem nikdy moc neholdoval a nějak jsem nepochopil toho smysl - ale tak co - na své cestě sbírám zkušenosti, tak jsem neodmítl, a to cosi mě dost rychle poslalo spát. Krásná zkušenost.
V pokoji bylo pekelné vedro, takže jsem se jen rozplácl na postel a usnul. Na chvíli.
....
Netuším kolik mohlo být hodin, ale vzbudil jsem se a vedle mě na posteli seděl Alex a mával na mě tričkem.
"Co děláš?" zeptal jsem se ho.
"Dělám ti vítr" volně přeloženo, odpověděl Alex - a že se to v té místnosti bez větru, kde jsem vdechoval to co jsem vydechoval, hodilo.
"Poč?" ptám se ho.
"Aby ti nebylo vedro" odpovídá Alex láskyplně.
"Proč?" ptám se ho znova.
...
"Chceš abych ti vykouřil péro?" vypadlo z Alexe.
...
...
...
"Vzpomínáš na to, co jsem ti říkal před chvílí?" řekl jsem trochu agresivně v naději, že nebudu muset vynakládat více úsilí k tomu, abych mohl v klidu, ničím nerušen spát.
"Dobře. Jdu spát." odpověděl Alex už bez láskyplnosti.
...
Uf. To bylo těsný.
Škoda že to není holka v holčičím těle.
Jsem strašně povrchní....
Další den.