Dny 11-12 - Stávka v Yurimaguas
Bylo potřeba dostat se dál a podle plánu cesty za Roquem, který mi poslal pan Radim - tvůrce stránek www.lecitelzperu.cz, bylo další stanicí město Yurimaguas - 2,5 hodiny za plynulého provozu autem od Tarapota.
V čase kolem oběda jsem se nechal mototaxikem odvest na stanici Combi - stanice kombíků. Tak říkají našim devítimístným autům upraveným takovým způsobem, že se do nich vejde až 16 lidí (tolik nás jelo cestou zpátky). Cena cesty do Yurimaguas pak vyjde na 10 Solů. Další možnost je vzít auto kde jezdí 4-5 lidí, to ale vyjde kolem 50 solů. Nic pro mě, už mi docházely peníze.
Na stanici kombíků jsem si dal oběd - menu za 40 korun, V ceně bylo pití, kotel polívky a hromada jídla. Menu za 40 korun (5 Solů) ukázalo se být běžnou cenou za menu na běžných místech (na "ne-speciálních" místech). Kolem půl 3 jsme vyrazili a myslím si, že jsme byli poslední auto, které vyrazilo. Chvíli po příjezdu du Yuri už byla tma a cesta je údajně z mnoha důvodů (lidských i přírodních) nebezpečná, takže počítat s tím, že do Yurimaguas pojedete třeba je nejpsíš dost naivní. Ideální je ráno. Jinak auta nevyjíždí na čas, ale v okamžiku, kdy se naplní.
Když jsem přijel do Yurimaguas, byla tam zrovna stávka. Město bylo zablokované, všechny vstupy a výstupy do města uzavřené.
Studenti bojovali za to, aby měli ve městě univerzitu. Ten den ještě byla na hlavní silici po které jsme přijížděli potyčka s policajtama, takže všude byly zapálený věci, bordel...atmosféra na kokot. Ta potom panovala i v centru města.
Auto plné lidí příjíždějících do města bylo ráj pro řidiče mototaxiků, protože věděli, že do města se nedostanem. Když jeden mladík - asi jak já - spatřil, že v autě jede gringo, rozzářili se mu oči a nasadil sprinta za našim autem, které mělo v zadu žebřík, pomocí kterého lezl řidič na střechu auta a skládal tam zavazadla. Mladík nás dosprintovával - vypadalo to jak scéna s filmu, kdy kovboj běží za vlakem a na poslední chvíli naskočí. I ten mladík na poslední chvíli naskočil. Asi bych ho obdivoval, ale měl jsem docela strach, že začne shazovat věci ze střechy. Přeci jen - projíždět tou situací, která tam byla....nevěděl jsem, co si myslet.
Vyhodili nás na benzínce pár kilometrů od centra a mladík ze zebříku se mě hned ujal. To ještě nevěděl kolik mám peněz. Vzal mi batoh a naléhal, že ho ponese až k motorce. OK no. To jsem ještě nevěděl, že později za to bude chtít prachy.
Dovedl nás k motorce dalšího mladíka a ten mě pak na mé přání dovezl do nejlevnějšího hotelu (který stál 30 S na noc). Potom po mě chtěl 10 solů za cestu (fér cena byla tak 4), s argumentem, že benzín je teď ve městě drahý, protože se dovnitř nedostanou zásoby. Zaplatil jsem mu tedy a očekával jsem že půjdou, ale to na mě ještě čuměl ten druhej týpek, co mi nesl batoh. Řidič mota mi vysvětlil, že chce, abych mu zaplatil (jakoby si o to nemohl říct sám). Chtěl 5 Solů. Tak jsem začal slušně vysvětlovat, že aby mi vzal batoh k motorce neni nic, o co jsem žádal. Začal jsem celkem slušně, ale jaksi se ve mě začala budit agrese a zastavil jsem se, až tomu mladíkovi začali sklenivět oči. V tu chvíli mi řekl řidič, ať se nezlobím, že jiný způsob na vydělání peněz nemají...
Tak jsem se zamyslel a místo naštvání jsem nachvíli pocítil soucit. Dal jsem mu jeho 5 soů za nošení batohu, popřál mu, ať má štastný život a dodal, že doufám, že už ho nikdy neuvidím.
Zaplatil jsem tedy 15 solů - 120 Kč za taxíka, za kterýho jsem měl zaplatit tak třetinu. Nasral mě jejich přístup - gringo, prachy, obrat. Když tenhle přístup potkáváte denně, tak jednoho dne vás prostě dostanou a pak vás to naštve podobně jako to naštvalo mě. Pokaždé, když jsem si na to pak vzpomněl, tak jsem se zase naštval, ale nakonec mi došlo, že kvůli 80 korunám nemá cenu se tady v hlavě trápit a posílat si do těla jedy pramenící z fyziologie vzteku. Odpustil jsem mu, doufal jsem mu a doufal jsem že mu ty peníze pomohli víc, než aby si za ně koupil láhev piva (5 solů tam stojí láhev piva). Odpustit mu mi trvalo jen tak 2 týdny.
...
Večer jsem chtěl jít na místo, kde budou lidi, na nějakou párty (bez peněz, bez chlastu, jen za lidma), jenže město mělo atmosféru jako po nějaké katastrofě. Nikde nikdo nebyl.
Při toulkách městem jsem potkal skupinku mladách tátů, kteří si před barákem pili pivo a pozvali mě ať se k nim přidám. Chvíli jsem poseděl, ale nepůsobili na mě nejlíp, tak jsem odešel. Ve městě jsem se pak ještě bavil se staršíma lidma, kteří říkali, že je tyhle aktivity studentů serou, že by byli radši, kdyby tady nebyly problémy.
Pak jsem šel spát. Zajímalo by mě, jak jím ta stávka dopadla.
Další den.
V čase kolem oběda jsem se nechal mototaxikem odvest na stanici Combi - stanice kombíků. Tak říkají našim devítimístným autům upraveným takovým způsobem, že se do nich vejde až 16 lidí (tolik nás jelo cestou zpátky). Cena cesty do Yurimaguas pak vyjde na 10 Solů. Další možnost je vzít auto kde jezdí 4-5 lidí, to ale vyjde kolem 50 solů. Nic pro mě, už mi docházely peníze.
Na stanici kombíků jsem si dal oběd - menu za 40 korun, V ceně bylo pití, kotel polívky a hromada jídla. Menu za 40 korun (5 Solů) ukázalo se být běžnou cenou za menu na běžných místech (na "ne-speciálních" místech). Kolem půl 3 jsme vyrazili a myslím si, že jsme byli poslední auto, které vyrazilo. Chvíli po příjezdu du Yuri už byla tma a cesta je údajně z mnoha důvodů (lidských i přírodních) nebezpečná, takže počítat s tím, že do Yurimaguas pojedete třeba je nejpsíš dost naivní. Ideální je ráno. Jinak auta nevyjíždí na čas, ale v okamžiku, kdy se naplní.
Když jsem přijel do Yurimaguas, byla tam zrovna stávka. Město bylo zablokované, všechny vstupy a výstupy do města uzavřené.
Studenti bojovali za to, aby měli ve městě univerzitu. Ten den ještě byla na hlavní silici po které jsme přijížděli potyčka s policajtama, takže všude byly zapálený věci, bordel...atmosféra na kokot. Ta potom panovala i v centru města.
Auto plné lidí příjíždějících do města bylo ráj pro řidiče mototaxiků, protože věděli, že do města se nedostanem. Když jeden mladík - asi jak já - spatřil, že v autě jede gringo, rozzářili se mu oči a nasadil sprinta za našim autem, které mělo v zadu žebřík, pomocí kterého lezl řidič na střechu auta a skládal tam zavazadla. Mladík nás dosprintovával - vypadalo to jak scéna s filmu, kdy kovboj běží za vlakem a na poslední chvíli naskočí. I ten mladík na poslední chvíli naskočil. Asi bych ho obdivoval, ale měl jsem docela strach, že začne shazovat věci ze střechy. Přeci jen - projíždět tou situací, která tam byla....nevěděl jsem, co si myslet.
Vyhodili nás na benzínce pár kilometrů od centra a mladík ze zebříku se mě hned ujal. To ještě nevěděl kolik mám peněz. Vzal mi batoh a naléhal, že ho ponese až k motorce. OK no. To jsem ještě nevěděl, že později za to bude chtít prachy.
Dovedl nás k motorce dalšího mladíka a ten mě pak na mé přání dovezl do nejlevnějšího hotelu (který stál 30 S na noc). Potom po mě chtěl 10 solů za cestu (fér cena byla tak 4), s argumentem, že benzín je teď ve městě drahý, protože se dovnitř nedostanou zásoby. Zaplatil jsem mu tedy a očekával jsem že půjdou, ale to na mě ještě čuměl ten druhej týpek, co mi nesl batoh. Řidič mota mi vysvětlil, že chce, abych mu zaplatil (jakoby si o to nemohl říct sám). Chtěl 5 Solů. Tak jsem začal slušně vysvětlovat, že aby mi vzal batoh k motorce neni nic, o co jsem žádal. Začal jsem celkem slušně, ale jaksi se ve mě začala budit agrese a zastavil jsem se, až tomu mladíkovi začali sklenivět oči. V tu chvíli mi řekl řidič, ať se nezlobím, že jiný způsob na vydělání peněz nemají...
Tak jsem se zamyslel a místo naštvání jsem nachvíli pocítil soucit. Dal jsem mu jeho 5 soů za nošení batohu, popřál mu, ať má štastný život a dodal, že doufám, že už ho nikdy neuvidím.
Zaplatil jsem tedy 15 solů - 120 Kč za taxíka, za kterýho jsem měl zaplatit tak třetinu. Nasral mě jejich přístup - gringo, prachy, obrat. Když tenhle přístup potkáváte denně, tak jednoho dne vás prostě dostanou a pak vás to naštve podobně jako to naštvalo mě. Pokaždé, když jsem si na to pak vzpomněl, tak jsem se zase naštval, ale nakonec mi došlo, že kvůli 80 korunám nemá cenu se tady v hlavě trápit a posílat si do těla jedy pramenící z fyziologie vzteku. Odpustil jsem mu, doufal jsem mu a doufal jsem že mu ty peníze pomohli víc, než aby si za ně koupil láhev piva (5 solů tam stojí láhev piva). Odpustit mu mi trvalo jen tak 2 týdny.
...
Večer jsem chtěl jít na místo, kde budou lidi, na nějakou párty (bez peněz, bez chlastu, jen za lidma), jenže město mělo atmosféru jako po nějaké katastrofě. Nikde nikdo nebyl.
Při toulkách městem jsem potkal skupinku mladách tátů, kteří si před barákem pili pivo a pozvali mě ať se k nim přidám. Chvíli jsem poseděl, ale nepůsobili na mě nejlíp, tak jsem odešel. Ve městě jsem se pak ještě bavil se staršíma lidma, kteří říkali, že je tyhle aktivity studentů serou, že by byli radši, kdyby tady nebyly problémy.
Pak jsem šel spát. Zajímalo by mě, jak jím ta stávka dopadla.
Další den.